Masaryk 80

Tomáš Masaryk začal chodit do školy v Hodoníně. Sotva se však ve škole ohřál, už zase nastalo stěhování. Otec byl přeložen roku 1856 do dvora v Čejkovicích. Tam pokračoval Tomáš ve školském učení, ale ani v novém domově nevychodil školu bez přerušení, neboť roku 1858 stěhovali se rodiče na Čejč. Teprve po roce se vrátili do Čejkovic a zůstali tam od roku 1859 do roku 1862.

Tato tři léta byla ve školském životě malého hocha velmi významná.

V prvém údobí čejkovické školy měl Tomáš štěstí, že se dostal po nějaký čas do soukromého vyučování. Zámecký purkrabí, honorace v městečku, měl chlapce stejného věku, pro něhož vzal domácího učitele, aby panský chlapec nemusil chodit do školy se selskými dětmi. Přibral Tomáše k tomu, aby se hoši učili spolu. ..........

...............Jeden rys je v povaze Tomáše Masaryka jako chlapce školáckých let velmi zajímavý pro jeho budoucnost: cítil s pronásledovanými a slabšími.

Sám vzpomínal, jaké bývaly hry a půtky školní mládeže v Čejkovicích. Tomáš se lišil poněkud od místních chlapců. Tomášův otec byl Slovák z Uher, kde bylo slovenské nářečí jiné než čejkovické. Masarykův otec nevyslovoval „ř“ a říkal „dívaj sa“ místo čejkovického „dívej se“. Vliv otcovy slovenštiny udržoval se v rodině a otcovskou slovenštinou mluvili také jeho chlapci. Také kroj byl jiný v Uhrách než v Čejkovicích, ale tím se Tomáš nelišil od kamarádů, protože nikdy nechodil v selském kroji.

Do Čejkovic byla přifařena osada Potvorov, která mluvila také bez „ř“ a říkala „sa“. A tak bylo mezi čejkovickými a potvorovskými dětmi stálé dráždění. Zpívaly se z obou stran posměšné popěvky. I bitky byly dosti časté Tenkrát držel Tomáš s Potvorany, s „nepřítelem“. Jen proto, že byli pronásledovanou menšinou a že mu jich bylo líto..................