Rozhovor s předsedou spolku Lukášem Hradilem

Jak dlouho vyrábíš víno?

V rodině jsme měli vinohrady, můj taťka víno dělal při práci, postavil sklep, já se k němu postupně přidal, ale bylo to hodně o sudových vínech. V dospívání jsem se chytil dobré party – kolektivu místních nadějných vinařů a začali jsme se štengrovat, kdo udělá lepší vína. Tak mě to chytlo. Lahvová vína jsme začali prodávat v roce 2003 a v roce 2009 jsme se přestěhovali do nových prostor.

Kolik máte vinic a jak jsou staré?

Máme zhruba 6 hektarů vinic od tříletých až po pětadvacetiletý vinohrad.

Převažují u vás bílá nebo červená vína?

Vyrábíme 70% bílých a 30% červených vín. S tím, že se chceme zaměřovat na Tramín, na Ryzlink, na burgundské odrůdy typu Chardonnay, Rulandské šedé a Pinot (Rulandské modré).

Kolik ročně vyrobíte vína?

60 – 70 tisíc litrů. Chci mírné ponížení, abychom se tak nehonili, spíš si užili tu kvalitu a dělali jméno do budoucna.

Takže do budoucna plánujete zmenšení produkce?

Ano. Už v tomto roce jsme šli s produkcí níže a chceme cílit na vyšší kvalitu. V roce 2022 budeme ale rozšiřovat sklepní prostory. Potřebujeme přistavit sklad na velká vína, která po zrání v sudech nalahvujeme a necháme další 3 roky ležet, než se dostanou na trh. K tomu potřebujeme právě nový sklad.

Začínáte se tedy více orientovat na vína ze sudů?

Chci se s tím do budoucna více zabývat, ale vždy budou převládat nerezová vína, která budou doplněna právě víny ze sudu. Zatím děláme Ryzlink rýnský na akátových sudech, pak Hibernal a Tramín na dubových sudech, které si necháváme dělat od místního bednáře pana Bařiny. Na Pinot noir si kupujeme sudy z Francie.

Taky máme pětadvacetiletou vinici, ke které se vracíme jako k TOP vinici, která produkuje Frankovku, André a Zweigeltrebe a z toho chceme dělat velké moravské cuvée.

Ale váš Rubinet hodně oslovuje vaše zákazníky…

Vím, že je to víno, které mně přitáhlo a přitahuje spoustu zákazníků, chutná, líbí se, je to takové lákadlo pro lidi, co nemají rádi suchá, tříslová červená vína. Rubinet je osloví, ale je potřeba potom s těmi lidmi pracovat, abychom je naučili pít suchá vína, někomu to trvá déle, někdo je šikovnější.

Takže plány do budoucna?

Plánujeme rozšíření degustační zóny, aby se zákazník tady cítil jako doma, je to pro nás priorita.

Co máš na svém povolání nejraději?

To, že se to čím dál víc lidem líbí, že jsou spokojení, že máme kladné ohlasy vždy, když od nás odjíždí, že si blokují termíny na další rok, to je pro nás to největší zadostiučinění. Takže mám radost, že dokážu uspokojit své zákazníky, za což vděčím nejvíce své manželce, která pro ně dokáže na penzionu připravit krásnou domácí atmosféru, já to pak už jen dokonám.

Oblíbená práce na vinici?

Vinici mám strašně rád, ale bohužel se tam málo dostávám, protože jsem dost uvázán na hale u výroby vína, ale když se dostanu do vinice, tak mě baví opravdu všechno. Zatím musím poděkovat rodičům, že převážnou část stíhají oni.  To, co můj otec vždycky říkal, že ho baví nejvíc zimní řez, tak to už taky tak vnímám, protože je to nejklidnější práce, jsi v přírodě, je to zkrátka krásný, dozrál jsem k tomu.

A co máš rád na sklepním hospodářství?

Tak určitě, když už jsou vína nalahvovaná a je to všechno tak, jak má být.

Jaké bylo letošní vinobraní?

Letošní vinobraní bylo pěkný v tom, že nepršelo, bylo sucho, s technikou jsme se dostali všude. Příroda to v poslední fázi dozrávání dohnala tím způsobem, že sluníčko tam vyšvihlo cukry, takže já si myslím, že je to další výzva pro vinaře, protože co rok, to originál. Dvacítka nám propršela, jednadvacítka na druhou stranu úplně suchá, takže každý se s tím vždycky musí popasovat tak, jak umí.

Od jakého letošního vína si slibuješ, že bude dobrý?

Jsou tam určitá vína, která jsou poprvé ve výběru z hroznů – například rýňák, který půjde právě v květnu do akátových sudů, kde bude rok a půl zrát a čekat na svoji příležitost, tak na to se těším. 

Účastní se vaše vinařství nějakých soutěží?

Ne. Už asi 10 let se neúčastním ničeho. Pro mě je lepší, když si zákazník najde vinaře sám. Nikdy neříkám nikdy, ale zatím si myslím, že ještě musím na vínech hodně pracovat, aby byly pro mě dokonalé.

A co tvé děti? Jsou vedeny k vinařství?

Vydali jsme se nenutící přirozenou cestou. Syn už má 13 let a vlastně nemá moc vyhnutí, protože vyjde z domu a je hned ve vinařství, takže v tom žije. Jemu se to líbí, chce koštovat, hlavně ho zajímá technika, řídí traktor, umí ovládat stroje, které tady ve vinařství máme. Já ho k tomu pouštím, sám si to kontroluje, takže už má tu zodpovědnost, takže ho k tomu tak nenápadně vedeme. U dcery je to ještě velká neznámá.

Předsedou spolku Čtvrtečníků jsi od počátku? Jsi rád, že tě kluci volí ze svého středu?

Je otázka, jestli mě volí kvůli tomu, jaký jsem nebo kvůli tomu, že se do toho moc nikomu nechce. :)

Mě to baví, když ta partija je spolu. Když se někdo začne hádat, jsem z toho smutný, ale vždycky nějakým způsobem se to dá do kupy. Byl bych rád, kdybychom pořád byli taková jednota, která se nehádá, a která hlavně funguje. Je potřeba, aby to nebrali na lehkou váhu, aby si vážili toho, že jsou právě v tomto spolku.

Je pro tebe důležitý tento spolek?

Pro mě to důležité je a hlavně je to důležité pro Čejkovice. Že jsme tady vlastně taková skupina, za kterou sem jezdí spousta lidí. Jsem rád i za jiné spolky, za všechny vinaře. Je to hodně o té pospolitosti v Čejkovicích.

Já jsem srdcař pro Čejkovice, pro Čejkovice žiju, jsem rád, že jsem tady, že Čejkovice jsou pořád tak pěkné, a že zákazníci se sem učí jezdit. Už jim máme co nabídnout i díky gastru co je v Čejkovicích a myslím si, že Čejkovice půjdou víc a víc kupředu. Hlavně abychom to tady stíhali potom. :) 

Podepsala se na odbytu vína nějak pandemie?

Kdybych řekl, že ne, tak kecám, ale není to vůbec likvidační, víno se pije a pít se bude.

 

Děkuji za rozhovor.