Rozhovor se Zdeňkem Fojtíkem

Jaké byly začátky tvého vinaření? Navazoval si na rodinnou tradici?

Tak rodinná tradice tady byla vždycky. Ale za komunistů se nemohlo podnikat, takže si mohl mít maximálně 500 keřů vinohradu. No a z 500 keřů se tehdy moc vína nevyrábělo, ale vyrábělo se, taťka to dělal, my jsme u toho s bráchů byli od malička, ale celý vinařství po revoluci vlastně to nové vinařství jsem si potom pořídil sám a taťka se staral 20 let o naše vinice, ten mi pomáhal ve vinicích.

Takže oficiálně v roce 2002 bylo založeno Vinařství Zdeněk Fojtík.

Já než jsem začal to moderní vinařství, tak jsme jeli s Liborem Veverků a s profesorem Vilémem Krausem do Francie a pan profesor nám ukazoval vinohrady, sklepy těch vinařů, jak to dělají oni a tam jsem si vzal takový model, tu myšlenku…ve svých 25 letech, i když jsem potom ještě dělal elektrikáře, začal jsem přemýšlet už tak nějak tím modernějším způsobem. Už jsem potom věděl, že ta „vinařina“ to bude to, co bych chtěl na stáří dělat.

Máš nějakého zaměstnance?

Nene, já si všechno dělám sám s manželkou.

Kolik máte hektarů?

Vlastních máme 1,5 hektaru, to je 6,5 tisíce keřů, a pak dokupujeme ze Zemědělské akciové společnosti v Čejkovicích – záleží na ročníku a jsou tam ještě nějací 3 pěstitelé z Čejkovic, kteří mně pravidelně dodávají hrozny.

Jaké odrůdy máte na vinicích?

My se specializujeme na bílé odrůdy jako je Hibernal, Rulandské šedé, Pálava, v menší množství máme Veltlínské zelené, Chardonnay, Tramín a náš Cabernet blanc, který není až tak známý, na Moravě je ho vysazeného jenom 5 hektarů, v Čejkovicích to mám asi jenom já, máme toho 1500 keřů.

Tuhle odrůdu neznám, odkud je?

Je to ve Švýcarsku vyšlechtěná odrůda, je to kříženec Cabernet Sauvignon x partnerství bílých rezistentů. To zní strašidelně, ale podstata toho je, že se to nemusí tak často chemicky ošetřovat, tak jak ostatní odrůdy. Takže my to stříkneme jednou před květem, pak po odkvětu a pak až do sběru žádná chemie na tu vinici nejde. Tu vinici máme osmým rokem a za těch 8 let se ještě nikdy nestalo, že by tam byla nějaká plíseň nebo nějaká nemoc, takže ta rezistentnost funguje. Není to náročná odrůda, roste hezky, nedělá tolik zálistků a je charakteristicky hodně podobná Sauvignonu blanc.

A z modrých odrůd u vás najdeme které?

Na padesátiny se mě děti ptaly, co bych chtěl a já řekl, ať mně nic nekupují, že si vysadím vinohrad. Vysadil jsem si odrůdu Pinot Noir, 2000 keřů. Paní Svobodovou jsem přes 10 let přemlouval, aby mně pozemek prodala, protože je v trati Novosady a to je v Čejkovicích nejlepší trať, takže jsme byli s ženou rádi, že nám to prodala. Pozemek jsme vyčistili, naorali, pohnojili a vysadili si Pinot.

Ještě máme Zweigeltrebe a Cabernet Sauvignon dokupujeme ze Zemědělské a.s.

A vlajková loď vašeho vinařství?

Já jsem pyšnej na červená vína, i když jich mám méně. 70% tvoří bílé víno, 30% červené a ty jsou všechny dělány do sudů. Červené víno je složitější vyrobit a složitější i na chutnání pro ty lidi. Ale já preferuju Pinot Noir, protože to je model, jak dokazovat, že to červené víno se kvalitně dá vyrobit dobře prakticky každý rok. U pinotů jednoznačně dokazujeme, že se můžeme srovnávat s vyspělou Evropou.

Jaká filozofie se vašemu vinařství osvědčila?

Jednoznačně to, že jsme začali dělat suchá vína a lidi to pochopili a bezproblémově nám kupují suchou Pálavu s 3 gramy zbytkového cukru.

Vinařina to je určité poslání, to neděláš jenom kvůli penězům. Ono nás to živí, ale já mám nějakou filozofii – já dělám jenom suchá vína, u nás se nedá koupit nic se zbytkovým cukrem, protože suchá vína to je trend celosvětový, kdy se nemusí ty vína až tak sířit. My máme všechno pod 100 mg celkové síry na 1 litr.

Já jsem ten model na suchá vína změnil někdy před 6 lety. Naše nejsladší víno je odrůda Hibernal, které děláme kolem 7 gramů zbytkového cukru.

Takže sladká vína u vás nenajdeme?

Teď už vlastně ano. Budeme mít jedno sladké víno. Novinku Sladké bobule.

Minulý rok jsme chutnali u Martina Škrobáka Solaris. To je skorá odrůda, může se sbírat už v srpnu, dosahuje velkých přírodních cukrů. On to posbíral při cukernatosti 32, dal nám to ochutnat a my jsme s klukama řekli, že se nám to strašně líbí, protože to je nový model, jak udělat prakticky stejné víno jako je slámové či ledové.

Takže jsem se u Škrobáků inspiroval a letos jsem poprosil Ondru Stávka z Prušánek, který chodí s naší dcerou a je také vinař, aby mi nechal řádek Solarisu, že z toho zkusím udělat sladké víno. Na konci října mi dovezl vlastně cibéby, přezrálé hrozny a naměřili jsme cukernatost 35, takže to bylo úspěšné, co jsem chtěl, hrozny byly zdravé, nádherně voněly a to bude naše taková ta „náhrada“ slámového, ledového vína.

Co máš nejraději na svém povolání?

Tak to je ta práce v přírodě. Jsi sám ve vinohradě, vypěstuješ si ten hrozen a to je to nejvíc. Protože základ úspěchu je kvalitní surovina ve vinařině. Nemám těch vinohradů moc, protože já bych víc nezvládl a já ty vinohrady chcu mět hezký. Zbyňa Němec jezdí okolo, to je bývalý ragulín z družstva, a říká: Máš nejpěknější vinohrady v Čejkovicích. Já to mám jak zahrádku, máme techniku, něco dělám ručně, něco si najímám, ale práce ve vinohradě mi nevadí a baví mě to.

Vím, že budete mít nově sekt ve vaší nabídce? Proč jste se rozhodli ho vyrábět?

Protože máme rádi sekt, tak jsme chtěli mít svůj. Dřív jsem ho moc nepil, ale po té čtyřicítce jsme si ho nějak začali dávat, začalo nás to bavit.

Část sektu bude sloužit pro naše rodinné oslavy, část prodáme, aby se nám vrátila investice do toho sektu, protože z toho už se platí spotřební daň a ne malá, zbytek sektů bude spíš jako pozornost pro naše zákazníky.

Plány do budoucna?

Tak zlepšovat se může člověk vždycky. Ale spíš tak nějak udržovat firmu v chodu a vymýšlet nějakou novinku sem tam.

My už si přejeme s manželkou jenom zdraví, nic jiného. Protože ta firma jede, ta firma je zaběhlá, firma nechce víc vyrábět, já už bych toho více fyzicky nezvládl. Prostorově i kapacitně na to máme, ale nechci dělat víc vína. Chci dělat kolem těch 12 tisíc litrů.

Kde si mohou vaše víno zákazníci zakoupit?

Jenom u mě. Pokud někdo chce naše víno, musí mi zavolat nebo napsat. Máme to takto nastavené.

Tvé oblíbené víno?

Pinot Noir.

A do konkurence?

Mám rád ryzlinky vlašské od Pálavy, já si kupuju z Mikrosvína a musí to být trať Ořechová nebo Železná, to sů ty nejlepší tratě.

A ze světových vín?

Já inklinuju spíš k té Evropě. Nový svět nepiju. Jejich vína jsou pro mě stereotypní. Evropa je zábavnější na červená vína. Takže mám rád italská, španělská vína, francouzská, maďarská, rakouská už tolik ne. Oni používají americké dubové sudy a to já nemám rád, protože ten dělá tu líbivost, čokoládové tóny. Kdežto já dělám vína z francouzského sudu, který zachová tu odrůdovost a udělá ti takové ty třešňové, švestkové tóny. Takže u červených vín kladu důraz na odrůdovost ne na líbivost.

Jaká první asociace se ti vybaví, když se řekne víno?

Víno je určité poslání, je to dar od Boha, není to jenom alkohol, můžeš ho celý život studovat, všechny vůně ze světa, každá země vyrábí víno a mě to baví ochutnávat, motivovat se, jestli to děláme dobře. Ale myslím si, že jsme toho ochutnali už hodně, abychom mohli říct, že to na Moravě děláme dobře. Určitě je tady hodně kvalitních vinařství, která se mohou rovnat vyspělé Evropě.

Víno je radost.

Děkuji za rozhovor.