Team-Building Burgenland 2018

Ve čtvrtek jsme se vydali za vínem do Rakouska - do Burgenlandu, do nejvýchodnější nejmladší Rakouské spolkové země, která leží na samé hranci s Maďarskem.

Burgenland je specifickým nejen tím, že leží u slavného jezera Neusiedlersee – největšího jezera v Rakousko, kde se kolem celého jezera se rozkládají vinohrady o výměře více jak 14 tisíc ha, ale také svým klimatem kombinovaným suchým a teplým středoevropským podnebím – vysoká vzdušná vlhkost dodává tak přívlastkovým vínům nezaměnitelnou specifickou chuť. Každý rok se tak dají očekávat plná vyvážená vína s ovocnou strukturou.

V roce 1479 se místní vinaři spojili do cechu, který jim vydala královna Marie Uherská a dodala jim tak výsadní právo k vývozu místních vín do všech metropolí a do celé Evropy. Sudy byly označovány velkým písmenem „R“, který značil špičková vína.

„To je dost, dědku, žes nás taky jednou vyvez“, prohlásili Čtvrtečníci Jendovi, řidiči autobusu, když jsme do něj nastupovali. Od této chvíle mi bylo jasné, že se bude jednat o veselý výlet. Hned při vyzdvihnutí všech zájemců, z obvyklých stanovišť v Čejkovicích, začala NEřízená degustace. Team-buildingu se účastnilo 44 osob a téměř každý sebou vzal láhev ze svého sklepního hospodářství. Kdo čte naše stránky a má min. základní vzdělání, nemyslím to čejkovské, tak si umí spočítat, kolik se v autobuse sešlo hned takhle po ránu lahví. Před příjezdem do prvního vinařství jsme zmarnili přes 30 lahví vína, pěkně jsme se namotivovali a mohli jsme jít obdivovat. „Táto, to sou panoramata, co, co říkáš na ty panoramata táto“, říká hned po příjezdu manželka (T. Hajducha) jednoho nejmenovaného vinaře z Čejkovic. Samozřejmě přikyvujeme a obdivujeme s nimi. Degustace u Hillingera byla vynikající. Provedli nás celým vinařstvím, zavedli nás také do vinice a ochutnali jsme devět vzorků. Při chutnání devátého vzorku, samým údivem spadla jednomu nejmenovanému vinaři sklenička: „Máchale, spadlo Ti to“, říká Jenda. Hned mu bylo naší průvodkyní vinařstvím přineseno koště a Standa Hřiba tak musel prokázat své umění v zametání.

Po nastoupení do autobusu se chtělo vícero vinařům na dabljůsí, ale jednomu z nich nejvíce. Na tož se ozvalo ze sluchátka z autobusu „VYDRŽ PASTROKU VYDRŽ“. Ani se nenadál a byli jsme o pár kilometrů dál na obědě. Pochutnali jsme si na typickém tříchodovém menu – Hunersuppe, Wiener Schnitzel mit Kartoffeln, Apfelstrudel und kaffe. Gute Wahl, ich sage :))  

Další zastavení bylo Vinařství Umathum. Josef Umathum je znám pro svou výrobu skvělého Tramínu žlutého a také Pinotu (gris). Obdělává různé druhy půd např. s vápencem, křemenem a břidlicí. Opět nám bylo ukázáno celé vinařství a my jen s údivem sledovali několika generační přirozený vývoj nepoznamenaný žádným politickým režimem. Při zapisování si různých poznámek mi každý jen říká: „Nevejrej a piš!!“ - tak píšu..

Poslední zastávkou bylo vinařství Scheilblhofer, opět s prohlídkou celého komplexu, řízenou degustací a teď navíc i s menší večeří. Vinařství produkuje přes jeden milion lahví vína ročně, vyváží do celého světa, ale…jak nám říká s úsměvem sklepmistr: „Jsme malí, ale šikovní.“, hold, nová doba…

Byl to náročný den, část našich orgánů a končetin dostali pěkně zabrat. Kolem 18 hodiny nastupujeme zpět do autobusu, kontrolujeme, zda stříkají ostřikovače a svítí světla, otevíráme zbylých 19 lahví :) a tím nám také začíná poslední neřízená degustace. Degustace při krásném svitu karosových žlutých led světel, otevírajíc nám ještě nepoznané barvy v našich vínech ..:))    

Nechci tady popisovat vína, která kdo vzal, nebo jak se nám vína líbila v Rakousku, kolik mělo jaké víno kyselin, zbytkového cukru, jaký byl použit sud, …, doporučujeme všem přijet a zažít. A pokud byste měli zájem zažít i ochutnávku právě těch našich čejkovických vín z autobusu, zavítejte k nám 14. dubna na VINNOU STEZKU.

P.S. Jo a TU větu, „TO ZAS BUDE V ALEJÍCH NA…“, tu nikdo neřekl…

LK